|
Tato příručka byla vytvořena na základě informací pro farmáře
volně přístupných na následujících internetových stránkách:
Informace prezentované v tomto kurzu nepokrývají plně obsah výše
uvedených internetových stránek. Některé informace jsou
sloučeny. Některé části jsou naopak o určité informace
rozšířeny. Odkazy na příslušné internetové stránky (pro získání
původní/originální informace) a další informační zdroje – knihy,
časopisy a prospekty (které lze koupit, nebo obdržet zdarma)
naleznete v bibliografii této příručky, a také na CD vydaném k
tomuto kurzu.
Tato příručka je výsledkem kolektivní práce partnerů zapojených
za tímto účelem do sítě spolupracujících týmů. Zvláštní
poděkování patří
Christině Giourga, Eleni Polihronaki
a
Katerině Douma,
které tuto příručku sestavily. Děkujeme také
Antonii Theodosiou
za její přispění do části „Organické zemědělství“.
Slovníček
A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M|N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z
Vstřebávání
– příjem látek, obvykle živin, vody nebo světla, buňkami nebo
tkáněmi.
Kyselá půda
– půdní materiál s hodnotou pH menší než 7,0.
Adaptace
– změna v organismu, která vede od přirozeného výběru ke změně, po
které je organismus dokonaleji přizpůsoben k existenci ve svém
prostředí.
Agroklimatický region
- označení oblasti na základě homogeního klimatu, fyzikálních znaků
a typů plodin; dříve využívaný k určování pěstebního kalendáře,
předpovědím výnosů, posouzení stupně sucha.
Aerace, půda –
proces, ve kterém je půda nahrazena vzduchem z atmosféry. V dobře
provzdušněné půdě je tento vzduch podobný složení vzduchu v
atmosféře. Špatně provzdušněné zeminy obvykle obsahují mnohem vyšší
procento oxidu uhličitého a úměrně menší procento kyslíku než je v
atmosféře. Stupeň provzdušnění závisí hlavně na velikosti a hustotě
porů v půdě.
Agenda 21 –
jeden z několika dokumentů, který vzešel z diskusí na Summitu o Zemi
v Rio de Janeiru červnu 1992. Vedly se zde podrobné rozhovory o
životním prostředí a vývoji, včetně chudoby a životním standardu.
Zemědělský obchod
– výrobci i drobní výrobci služeb a zemědělského zboží jako jsou
hnojiva, farmářské vybavení, potraviny a zpracovatelé vláken,
velkoobchodníci, dopravci, maloobchodní prodejci potravin a vláken.
Zemědělská ekonomie
– ekonomický systém založený primárně na rostlinné produkci.
Zemědělské znečištění
– odpady, emise a výtoky pocházející z farmářských aktivit. Mezi
příčiny patří odtoky a úniky pesticidů nebo hnojiv; odchylky
pesticidů a vyprchávání, eroze a prach z kultivace; nesprávné
zacházení s chlévskou mrvou. Některá zemědělská znečištění jsou
bodovým zdrojem, ale většina tímto bodovým zdrojem není. Znamená
to, že pochází z rozptýleného zdroje, např. prach nebo živiny
z polí.
Zemědělský systém –
seskupení komponentů, které jsou spojené určitou formou interakce a
vzájemné závislosti, a které fungují v rámci daných hranic s cílem
dosáhnout specifického zemědělského cíle v tomto systému.
Agro-ekosystém
– zemědělský ekosystém, např. ekosystém obilnin.
Agrolesnictví
– systém využívání půdy, ve kterém se pěstují vytrvalé rostliny pro
lesnickou produkci se zemědělskou úrodou, buď včetně nebo bez
živočišné produkce.
Albedo
– poměr mezi slunečním zářením, které vychází z předmětu, na němž se
toto záření odráží a slunečním zářením, které na předmět dopadá.
Alternativní zemědělství
–
systematický přístup k farmaření, které usiluje o snížení
zemědělského znečištění, zvýšení trvalé udržitelnosti a zdokonalení
účinnosti a výnosnosti. Celkově, alternativní zemědělství zdůrazňuje
metody péče/managementu, které jsou výhodné z hlediska přirozených
procesů (jako jsou cyklus živin, vázání vzdušného kyslíku a vztah
mezi škůdcem a dravcem), klade důraz na zlepšení vztahu mezi
pěstebním modelem a agronomickou praxí na jedné straně a na
straně druhé produktivním potenciálem a fyzikálními vlastnostmi
půdy, selektivně využívat umělá hnojiva a pesticidy pro zajištění
efektivity produkce a ochrana půdy, vody, energie a biologických
zdrojů. Mezi příklady alternativního zemědělství náleží využívání
osevního postupu, chlévské mrvy a kompostu, půdního a vodního
systému bezorebné přípravy, jako jsou metody bez zpracování půdy a
sjednocená ochrana proti škůdcům. V souladu s trvale udržitelným
zemědělstvím se alternativní zemědělství zaměřuje na takové
farmářské metody, které přesahují tradiční nebo konvenční
zemědělství, ačkoli nevylučuje konvenční praktiky, které jsou
konzistentní s celým systémem.
Alternativní plodiny
– alternativní polní plodiny se rozdělují na obilniny a
pseudoobilniny; luštěniny velikosti zrna, olejnatá semena;
průmyslové plodiny; plodiny vhodné pro výrobu vlákna.
Alternativní energie
– energie produkovaná ze zdrojů jiných než jsou fosilní zdroje
(sluneční, větrná, hydroelektrická geotermální a energie z biomasy).
Antropocentrická etika
– víra, že lidské bytosti nesou hodnotu a že životní prostředí
existuje výlučně pro užitek lidstva; příroda nemá žádná práva.
Vrstevnatost, uložení vrstev
– stav a pozice vrstev.
Nejlepší metody řízení
(BMP – Best management practices) – ochranná praxe nebo kombinace
pracovních postupů navrhnutých tak, aby se udržela zemědělská
produktivita při snižování bodového a nebodového zdroje znečištění.
Bioakumulace
– hromadění škodlivin v organismech, někdy je tento jev označován
jako biokoncentrace.
Biodegradace
– proces rozpadu látek s biologickým významem (např. bakterie).
Biodiverzita (biologická diverzita)
– obecně pojato, rozmanitost a obměna mezi rostlinami, zvířaty a
mikroorganismy a mezi jejich ekosystémy. Skládá se ze tří stupňů:
ekosystémová diverzita, druhová diverzita, genetická (v rámci druhů)
diversity. Koncept udržení biodiverzity prosazuje, že civilizace by
měla zachovat co největší možný počet existujících druhů tak, aby
v budoucnu byl k dispozici vysoce rozmanitý genetický potenciál,
který může být uchován pro užitečné a prospěšné znaky. Genetická
diverzita nabízí možné zdroje pro genetickou odolnost vůči škůdcům a
chorobám. V zemědělství je biodiverzita produktivní systém
charakterizovaný přítomností mnohačetných rostlinných nebo
živočišných druhů v kontrastu genetické specializace monokultury.
Biologická kontrola –
metoda, která využívá prospěšných přirozených organismů, aby útočila
proti a kontrolovala škodlivé rostlinné a živočišné škůdce a plevele
se nazývá biologická kontrola nebo biokontrola. Lze sem zařadit
zavádějící predátory, parazity nebo organismy napadené nemocí nebo
vypouštění sterilizovaných jedincům. Biokontrolní metody mohou být
alternativami nebo doplňkem chemických kontrolních metod škůdců.
Biologické zvětšení
– nahromadění látky, která existuje v neživém prostředí pocházející
z organismů potravního řetězce, takovým způsobem, že v každém
následujícím stupni potravního řetězce se objem látky zvětšuje ve
vztahu k hmotnosti organismů.
Biomasa
– obecný termín pro jakoukoli živou hmotu, která může být přeměněna
do využitelné energie díky biologickým nebo chemickým procesům.
Patří sem zemědělské plodiny a jejich zbytky, živočišné odpady,
dřevo, dřevité zbytky a zbytky trávy, městské odpady.
Biotechnologie
– využívání mikroorganismů, živých rostlin nebo živočišné buňky nebo
její části, pro tvoření nových produktů nebo provádění jejich
biologických procesů zaměřených na genetické zdokonalení.
Koloběh uhlíku
– všechny části (reservoáry) a proudění uhlíku. Cyklus je obvykle
popisován jako soustava čtyř hlavních rezervoárů uhlíku propojených
výměnnými drahami.Těmito rezervoáry jsou atmosféra, zemská biosféra
(obvykle zahrnuje sladkovodní systémy), oceány a sedimenty (včetně
fosilních paliv). Roční pohyby uhlíku, výměny uhlíku mezi rezervoáry
se objevují kvůli rozmanitým chemickým, fyzikálním, geologickým a
biologickým procesům. Oceán pojme největší množství uhlíku v
blízkosti zemského povrchu, avšak většina tohoto množství se netýká
rychlé výměny s atmosférou.
Nosná kapacita prostředí
– jedná se o maximální možný počet určitého organismu, které
konkrétní životní prostředí unese. Tento jev předpokládá nepřetržitý
výtěžek bez poškozování životního prostředí. Může být vyvolána
intervencí člověka, aby se zlepšil potenciál životního prostředí
(např. využitím hnojiv pro pastviny a jejich znovu-osetí výživnými
travami).
Pokryvná meziplodina
- krátkodobé plodiny vysévané mezi dvěma hlavními plodinami při
jejich střídání, např. pěstování hořčice před nebo po obilninách.
Kompostování
– kontrolovaný rozklad organického materiálu, jako jsou kanalizační
splašky, chlévská mrva, zbytky úrody na vzduchu proto, aby vznikl
humusní materiál. Kontrolní metody kompostování zahrnují mechanické
míchání a provzdušňování, okysličování složek, prohazováním
materiálu řadou odvzdušněných komor nebo skládáním kompostu
venku na hromady a jeho pravidelným prohazováním.
Bezorebná příprava půdy
- omezování a vypouštění procesů orby a ponechávání zbytků úrody na
půdě, aby se zabránilo erozi. Jakákoli orba a pěstování, které
ponechává alespoň 30% půdního povrchu pokrytého zbytky po pěstování.
Bezorebná příprava půdy zanechává zemský povrch s menším narušením
než tradiční pěstování, a tím snižuje ztráty zeminy a využívané
energie a zároveň udržuje výnosy z úrody i kvalitu. Techniky
bezorebné přípravy zahrnují minimální orbu, mulčování, horskou orbu
a metody bez opracován zeminy.
Ochrana
– správa lidských a přírodních zdrojů pro trvalé poskytování
maximálních užitků. V oblasti farmaření ochrana představuje
skloubení pěstebních profilů, potenciálu produkce i fyzikálních
podmínek, které limitují zemědělskou půdu k tomu, aby byla zajištěna
dlouhodobá trvalá udržitelnost profitující produkce. Ochranářská
praxe se soustředí na konzervaci půdy, vody, energie a biologických
zdrojů. Obdělávání půdy po vrstevnici, bezorebné obdělávání a
integrovaná ochrana proti škůdcům jsou typickými příklady ochrany
přírody.
Konvenční zemědělství
– obecně se srovnává běžný nebo tradiční způsob zemědělské praxe
s důrazem na spolehlivost chemických a energetických složek, které
jsou charakteristické svým velkým rozsahem, mechanizovanými farmami,
a alternativní zemědělství nebo trvale udržitelné zemědělské metody.
Kypřící orba, která zakryje strniště, rozprašování rutinních
pesticidů a aplikace syntetických hnojiv jsou typickými příklady
konvenčního zemědělství, které stojí v protikladu k alternativním
metodám jako je bezorebné obdělávání, integrovaná ochrana proti
škůdcům, využití chlévské a zahradní mrvy.
Konvenční orba
– kultivační postupy s několikanásobnou orbou půdy, v rámci přípravy
pro zasetí, která je pevná a zrnitá s malou vlhkostí, nikoli prašná
a blátivá.
Výrobní náklady
– průměrná nákladová jednotka (včetně nakoupených vkladů a dalších
výdajů) produkce zemědělské komodity.
Krycí plodina
– hustě porůstající plodina pěstovaná primárně pro střídání plodin
mezi pravidelně pěstovanými plodinami nebo stromy v sadech a víny ve
vinohradech. Půda je pak chráněna před erozí a zdokonaluje se
v meziobdobí pravidelné sklizně.
Zbytky úrody
– ta část rostliny např.obilný stonek, ponechaný na poli po sklizni.
Zbytky úrody bývají záměrné u farmářů, kteří využívají bezorebné
přípravy půdy, aby začlenili svůj plán ochrany a vyhověli požadavkům
ochrany půdy. Tito farmáři mají usilovat o co nejmenší objem zbytků
úrody, aby požadavkům vyhověli.
Střídání plodin/osevní
postup – pěstování různých plodin v periodickém sledu na stejné
půdě v kontrastu s monokulturním pěstováním. Střídání se obvykle
provádí tak, aby se obnovila úrodnost a snížil počet škůdců, aby
vzrostl potenciál pro vysoký stupeň produkce v budoucnosti.
Pěstební plocha
– půda vymezená pro produkci kultivovaných plodin. Může být
využívána pro produkci pícnin/krmiv.
Degradace
– příčina znečištění nebo jiná forma zvětrávání, které má negativní
dopad na ekologickou rovnováhu, kvalitu života, zdraví lidí a
historické a kulturní dědictví a estetické hodnoty.
Vysušování
– proces, při kterém dochází k vysušování.
Desertifikace
– proces, při kterém dochází k rozšiřování nebo tvorbě pouště, který
může nastat jako přímý důsledek klimatické změny (např. posuny
v umístění hlavního planetárního tlaku a povětrnostního systému),
jako důsledek špatného využívání půdy (např. nadměrná pastva, která
vede ke změně albedo, což přispívá klimatické změně formou
narůstající suchosti).
Vývoj
– významově nabitý pojem, který se týká uspokojování potřeb lidí ve
společnosti. Bývá charakterizován z hlediska ekonomických pojmů,
ale dotýká se také dalších rozměrů.
Diversita
– pokud hovoříme o živé bytosti bývá zobrazována organizace
biospolečnosti a obvykle se označuje i její kvalita včetně množství
druhů, tato hojnost, která neprezentuje velké rozdíly.
Drenáž
- jedná se o vytvoření kanálů, jako jsou otevřené strouhy a
drenážní trubky, takže přebytečná voda může odtéct povrchově nebo
vnitřním systémem.
Odvodnění
– zvyšování produktivity zemědělské půdy odstraněním nadbytečné vody
z půdy pomocí takových prostředků jsou strouhy, studny nebo
podpovrchové drenážní trubky.
Ekologie
– obor, který studuje vztah mezi organismy a jejich životním
prostředím.
Ekosystém
– funkční přírodní společenství, které zahrnuje faunu a floru
společně s chemickým a fyzikálním prostředím, se kterým je
v interakci. Ekosystémy se nesmírně liší ve velikosti a
vlastnostech. Ekosystémem může být kalužina bláta, pole nebo sad
nebo les a tento celek poskytuje vhodný materiál pro biologické
studium a může tvořit hospodářskou jednotku.
Edafologie
– věda, která se zabývá vlivem půdy na živé věci, zvláště rostlin,
včetně lidského využívání země pro jejich pěstování.
Efektivita/výkonnost
– množství energie, práce nebo materiálu vyrobeného produktu na
jednotku.
Emise
– odpad uvolňovaný nebo vylučovaný do životního prostředí. Termínu
se obvykle užívá v souvislosti s vypouštěním plynů a škodlivých
částic do atmosféry, tj. škodlivin ovzduší, a zároveň se užívá
v souvislosti částicemi nebo energií uvolněných radioaktivně. Někdy
se termín užívá v širokém významu, zahrnuje jakékoli škodlivé
vypouštění.
Životní prostředí
– kompletní soustava vnějších podmínek, fyzikálních a biologických,
ve kterých žije organismus. Životní prostředí zahrnuje sociální,
kulturní a (pro lidské bytosti) ekonomické a politické aspekty,
stejně jako obvykle chápané znaky půda, podnebí a zásoby potravy.
Degradace životního prostředí
– vyčerpání nebo destrukce potencionálně obnovitelných zdrojů jako
např. půda.
Nauka o životním prostředí
– vědní obor, který se zabývá životním prostředím. Životní prostředí
může být interpretováno poměrně striktně jako fyzikální životní
prostředí, může zahrnovat biologické životní prostředí organismu:
nebo, v jeho nejširším slova smyslu, může zahrnovat sociální,
kulturní a jiné aspekty životního prostředí.
Eutrofní
- koncentruje se na optimum živin nebo téměř optimální množství pro
rostlinný nebo živočišný růst. Popisuje rozpouštění živin a půdní
roztok.
Extenzivní zemědělství
– maximální využití země pro zemědělskou produkci.
Extenzivní obhospodařování pastvin
– hospodářství /správa pastvin, které využívá poměrně rozsáhlou
půdní plochu na zvíře a relativně malou pracovní sílu nebo zdroje.
Farmářské vklady
– zdroje, které se využívají v zemědělské výrobě jako například
chemikálie, vybavení, krmivo, semeno, energie. Většina farmářských
vkladů tvoří výrobní náklady, které bývají lehce ovlivnitelné
ekonomickými podmínkami farmářů. Ceny farmářských vkladů časem
vzrostly ve vztahu ke komoditním cenám a vytvořily to, co farmáři
popisují jako tlak výrobní ceny (cost price squeeze).
Vztah mezi cenami zaplacenými za vklady v poměru s cenami obdrženými
za produkt je stanoven jako rovnocenný.
Úrodnost, zemina
– charakter půdy ve vztahu k množství a použitelnosti pro rostliny a
prvků nezbytných pro růst rostlin.
Stupeň hnojení
- přesná minimální analýza, v procentech, základních rostlinných
živin obsažených v hnojivu nebo smíšeném hnojivu. Analýza obvykle
prokáže procenta N, P205 a K20. Již byly předloženy návrhy ke změně
značení procentuálního podílu N,P a K.
Potřeba hnojiv
– potřebné množství živin pro konkrétní rostlinu přidané k určitému
množství zeminy potřebné pro zlepšení růstu rostliny k vyžadovanému
optimu.
Hnojivo
– jakýkoli organický nebo anorganický materiál přírodního nebo
syntetického původu, který se přidává k půdě, aby se doplnily jisté
prvky nutné pro růst rostlin, hlavně draslík, fosfor a dusík.
Potravní řetězec
– řada organismů, kterými se přeměňuje energie, např. producent
(rostlina) – konzument 1 (býložravec) – konzument 2 (masožravec) –
degradátor (mikroorganismus).
Lesní půda
– země, na které ve vegetaci dominuje les nebo, pokud je stromů
nedostatek, země nese důkazy bývalého lesa a nebo nebyla dosud
přeměněna na jiný typ vegetace.
Hospodářství/správa pastvin
– zacházení se systémem půda-rostlina-zvíře na pastvinách ve snaze
dosáhnout vytyčeného výsledku. Definici lze aplikovat na zvláštní
druhy pastvin nahrazením adekvátního termínu, jako travní porosty
namísto pastviny.
Pastvina
– jakákoli vegetací porostlá země, která je spásána nebo má
předpoklady pro pastvu.
Péče o pastviny–
zacházení s pastvou zvířat ve snaze dosáhnout definovaného cíle.
Systém pastvin
– stanovená integrovaná kombinace zvířete, rostliny, půdy a dalších
složek životního prostředí a metody pastvy, pomocí nichž systém
dosáhne specifických výsledků nebo cílů.
Zelená hnojení
– rostlinný materiál zapracovaný do zeminy, aby se zlepšila její
kvalita ještě ve chvíli, kdy je rostlinný materiál stále zelený.
Zelená revoluce
– hnutí za zvýšení výnosů za užití nových odrůd, zavlažování,
hnojiv, pesticidů a mechanizace.
Skleníkový efekt
– proces, při kterém nastávají význačné změny v chemickém složení
zemské atmosféry a může znásobit přirozený proces ohřívání naší
planety a zvyšuje teploty. Jestliže dojde k zintenzivnění efektu a
průměrné zemské teploty se změní, bude ohroženo vymření velké
množství rostlinných i živočišných druhů. Určité plynné prvky
atmosféry, nazývané skleníkové plyny, přenášejí zřetelné porce
sluneční radiace, ale absorbují specifické spektrální vlnění tepelné
radiace vydávané Zeměkoulí. Teorie tvrdí, že povrch absorbuje
radiaci, ohřívá se a vzdává delší vlnové délky termální radiace,
která je chráněna před únikem do vesmíru vrstvou oxidu uhličitého a
jiných skleníkových plynů v atmosféře. Výsledkem je, že se ohřívá
klima. Protože atmosférická a oceánická cirkulace hraje ústřední
roli v podnebí Země, zdokonalování znalostí o jejich interakci se
stává zásadní.
Podzemní voda
– voda ze studní a podzemního akviferu /vodonosného horizontu.
Odhaduje se, že 95% pitné vody využívané ve venkovských oblastech
pochází z podzemní vody. Díky jejímu užívání jako pitné vody,
existuje zájem o možnou kontaminaci z tekoucích zemědělských a
průmyslových škodlivin nebo unikajících podzemních zásobních nádrží.
Vegetační sezóna
– časové období, obvykle měřené ve dnech, mezi posledním mrznutím a
prvním mrazem na podzim. Obměny pro plodiny jako různé rostliny mají
různé prahy mrazu. Je rovněž důležitou složkou při definování
mokřadů.
Program integrovaného farmářského hospodářství (IFMP)
– program, který se zaměřuje na pomoc výrobcům v přijímání ochrany
zdrojů osevních postupů tím, že chrání výměru účastníků, platbu za
výtěžky, platební programy.
Integrovaná ochrana proti škůdcům (IPM)
– program, jehož cílem je pokles v užívání pesticidů výukou farmářů,
jak užívat rozmanité alternativní techniky kontroly, aby byla
využita přirozená úmrtnost škůdců. Tyto techniky zahrnují
biologickou kontrolu, genetickou odolnost, kultivaci půdy,
prořezávání a další. Pesticidy se používají pouze tehdy, kdy
preventivní opatření nezabrání škodě na úrodě a dochází k překročení
nákladů na kontrolu škůdců chemikálií.
Intenzivní zemědělství
– systém, který maximalizuje produkci půdy díky používání chemikálií
a mechanizace.
Intenzivní správa pastvin
– hospodářství pastvin, které se pokouší zvýšit produkci nebo
využívání na plošnou jednotku nebo produkci na zvíře díky
relativnímu růstu sazeb za skladování, využití pícnin, pracovní
síly, zdrojů. Kapitál Intenzivní správy pastvin není synonymní se
střídáním pastvin. Péči o pastviny lze zvýšit nahrazením jakékoli
z četných metod pasení, které zužitkují poměrně větší část práce
nebo kapitálových zdrojů.
Pěstování meziplodin
– pěstování meziplodin je pěstování dvou nebo více plodin v těsné
blízkosti k propagované interakci mezi nimi.
Pěstování meziplodin v řádkách
– pěstování dvou nebo více plodin ve stejnou dobu s nejméně jednou
plodinou pěstovanou v řádcích.
Pěstování meziplodin v pásech
– pěstování dvou nebo více plodin pohromadě v pásech tak širokých,
aby bylo možné oddělit produkci plodin při využívání strojů, ale
tak blízko, aby byly plodiny ve vzájemné interakci.
Smíšené pěstování meziplodin
– pěstování dvou nebo více plodin pohromadě v neurčeném řádkovém
systému.
Vystřídání meziplodin
– provedení sadby jiné plodiny do stávající plodiny v okamžiku její
reproduktivního stádia, ale před její sklizní.
Zavlažovací hospodářství –
omezené zavlažovací postupy založené na únosné schopnosti půdy
absorbovat vodu a potřebě plodiny. Voda je aplikována průběžně a
takovým způsobem, aby ji plodina mohla efektivně využít a ztráty
zdroje byly minimální. Efektivita zavlažování je poměr množství
uložené vody v kořenovém sytému ve srovnání s množstvím
spotřebované vody. Ochrana vody se stala důležitější, neboť se
zvýšily náklady a vzrostly požadavky ve volné přírodě i pro městské
užívání.
Zavlažování
– využívání vody (či odpadní vody) na půdní plochy, aby byly
zásobeny vodou (a někdy živinami), kterou rostliny potřebují.
Technické metody pro zavlažování zahrnují rýhové zavlažování,
rozprašování, kapkovou závlahu, zavodňování.
Krajina
– každá dynamická soustava biotických a nebiotických faktorů a prvků
životního prostředí izolovaných nebo v interakci na konkrétním
místě, která zřetelně prosperuje.
Vyluhování/loužení
– proces, při kterém se chemikálie rozpouštějí a přenášejí půdou
prosakující vodou. Pesticidy a živiny z hnojiv nebo mrvy se mohou
louhovat z polí, oblastí vypouštění nebo ohrazených pastvin a
vystupovat na zemský povrch, pronikat do pozemní vody nebo půdy.
Louhování z koncentrovaných zdrojů jako jsou odpadní skládky nebo
nákladní oblasti ohrožené únikem mohou být chráněny dlážděním nebo
kontrolovány pláštěm z relativně nepromokavého materiálu
navrhnutého tak, aby udržel vylouhované látky uvnitř ošetřeného
rybníku, zavážky nebo oblasti likvidace hlušiny. Mezi ochranné
materiály patří plasty a hutné jíly.
Luštěniny
– rostlinná čeleď, která zahrnuje mnoho hodnotných potravin a druhů
pícnin, jako např. hrášek, cizrna, fazole, boby, sojové boby,
podzemnice olejná, jetel a tolice vojtěška. Mohou konvertovat dusík
ze vzduchu do dusíku v půdě.
„Živoucí“ půda
– zdravá zemina, která obsahuje živé organismy. Tyto organismy
(biota) jsou důležité pro zdraví půdy a jeden gram zdravé zemědělské
zeminy může obsahovat několik milionů mikroorganismů. Produktivní
zemina je tvořena minerálními částicemi, organická hmota ve formě
rozkládajících se částí rostlin a zvířat a odpadních produktů živých
věcí; a stovky milionů mikroorganismů a dalších živých věcí (např.
hlístů, členovců, červů).
Smetiště
– kupa či nános mušlí, zvířecích kostí a jiných odpadků, které
naznačují místo lidského osídlení.
Monokultura
– vyšlechtění jedné plodiny, obvykle na rozsáhlé ploše země a
komerčně obchodním podkladě.
Přírodní zdroje
– látky a procesy obvykle užívané lidmi, které nedokáží vytvořit.
Koloběh dusíku
– popis rovnováhy, změn a povahy dusíku – obsahuje směsi, které
cirkulují mezi atmosférou, půdou a živou hmotu. Pro rostliny,
vzdušné vázání dusíku půdními bakteriemi, které poskytuje dusík
zcela dostupný pro asimilaci rostlinami, je podstatná a klíčová část
cyklu dusíku.
Vzdušné vázání dusíku
– proces produkce dusíkatých směsí kombinováním dusíku ve vzduchu
s jinými látkami. Jedinými organismy, které dokáží využít plynný
dusík a vytvořit organické molekuly, je několik druhů bakterií.
Většina bakterií, které vážou vzdušný kyslík žije v půdě nebo vodě,
ale některé druhy žijí v hlízách kořenů takových luštěnin jako
vojtěška, hrášek, fazole nebo jetel.
Nebodový zdroj
- rozptýlený zdroj vodního znečištění, které neuniká bodovým zdrojem
nebo trubkou, ale místo toho volně proudí do přírodních a uměle
vytvořených povrchů jako jsou zoraná pole, pastviny, staveniště a
parkoviště.
Neobnovitelný zdroj
– zdroj, který nelze znovu obnovit.
Organické zemědělství
– pěstování plodin bez chemických hnojiv a pesticidů, ale jinak
podobné alternativnímu zemědělství.
Organické hospodaření
– systém produkce plodin, který obecně vylučuje užívání syntetických
hnojiv, pesticidů a dalších chemikálií. Systém organického farmaření
se opírá osevní postupy, zbytky plodin, živočišnou mrvu, luštěniny,
zahradní mrvu, organické odpady z farmy, mechanickou kultivaci a
biologickou kontrolu škůdců, aby se zachovala produktivita půdy, aby
byly doplněny potřebné živiny pro rostliny a plevele a škůdci
zůstali pod kontrolou.
Organická hnojiva
– organická hmota dodávaná do zeminy, aby se zvýšila produkce, např.
mrva, rostliny zaorané do zeminy a kompost.
Organické potraviny
– potravinářské produkty vyrobené metodami organického farmaření.
Tyto potraviny podléhají organickému zacházení a manufakturním
procesům, jak uvádí několik soukromých a státních organických
certifikovaných agentur.
Organický
– chemicky, složenina nebo molekula, která obsahuje uhlík vázaný na
vodík. Organické sloučeniny tvoří živou hmotu. Termínu organický
bývá často užíváno proto, aby se rozlišily „přírodní „ produkty nebo
procesy od uměle vytvořených „syntetických“. Mezi přírodní hnojiva
patří mrvy nebo horninový fosfát, naproti tomu existují hnojiva
syntetizovaná z chemických výchozích látek. Mimoto se organické
farmaření a organické potraviny vztahují k pěstování potravinářských
plodin bez užití syntetických chemických pesticidů nebo hnojiv;
škůdci jsou kontrolováni kultivačními technikami a používání
pesticidů je odvozeno z přírodních zdrojů (např. rotenone a
pyretriny,oba z rostlin) a užívání přirozených hnojiv (např. mrva a
kompost). Někteří konzumenti, uvádějí rizika syntetických
chemikálií, dávají přednost organickým potravinářským produktům).
Nadměrná spotřeba
– situace, ve které někteří lidé spotřebovávají přirozené zdroje za
hranice svých potřeb, často za výdaje těch, kteří nemohou uspokojit
své základní potřeby.
Nadměrná pastva
– spásání vegetace zvířaty větším tempem než jakým je vegetace
schopna vlastní regenerace.
Přelidnění
– více organismů v populaci než kolik jich jsou stávající zdroje
schopny uspokojit.
Parazit
- organismus, který žije uvnitř nebo na jiném organismu.
Pastvina
– oplocená plocha krmiva, obvykle hnojena, na které se zvířata
pasou.
Pastviny
– země vyhrazena pro produkci původních/domácích nebo zavádějících
krmiv pro sklizeň primárně spásáním.
Škůdce
– organismus, který škodí zemědělské produkci.
Odolnost vůči pesticidům
– situace, ve které škůdci nejsou zasaženi konkrétním pesticidem.
Znečištění je problém, kdy se škodliviny vylučují rychlostí větší
než je tempo, ve kterém mohou být recyklovány, absorbovány nebo
jinak neškodně zpracovány. Mezi důsledky procesu bývají hrozby pro
lidské bytosti a další organismy.
Pesticidy
– chemická látka, která zničí nebo potlačí škůdce. Pesticidy bývají
klasifikováni typem škůdce, proti kterému jsou aktivní: insekticidy
(mravenci, termiti,atd.); herbicidy (širokolisté plevele, trávy,
řasy); fungicidy (padlí, plísně, choroby rostlin, atd.; akaracidy
(roztoči, klíšťata atd.); rodenticidy (krysy, americký
sysel/pytlonoš kanadský, zemní veverky); avicidy (ptáci); pisicidy
(ryby); moluskicidy (hadi, slimáci); nematocidy (háďátka, půdní
červi bez článků).
Bodový zdroj
– zřejmý, vymezený a včetně samostatného přenosu, avšak
nelimitovaný, bez trubky, výkopu, kanálu, potrubí, studně,
jednotlivé štěrbiny, nádoby, vozového parku, krmení zvířat, lodi
nebo jiného plovoucího plavidle, ze kterého škodliviny mohou unikat.
Tento termín nezahrnuje zpětný příval ze závlahového zemědělství.
Znečištění
- přímé nebo nepřímé zvětrávání přírodních nebo chemických či
biologických vlastností jakékoli složky životního prostředí
způsobem, který poškozuje zdraví, bezpečnost nebo prosperitu živé
bytosti.
Predátor
– zvíře, které loví jiná zvířata jako zdroj potravy.
Produktivita
– částka skutečného produktu vyrobeného pomocí vstupních jednotek
pracovní síly a kapitálu.
Recyklování
– v odpadovém hospodářství se termín recyklace definuje jako
oddělení zvláštního materiálu od odpadů a dále pracovní proces
produkce užitečných předmětů z tohoto odpadu.
Vyčerpání zdroje
– užívání zdroje tempem, při kterém se zdroj nedá znovu obnovit.
Zdroje
- věci získané z biosféry lidmi, aby uspokojili své potřeby.
Konference v Riu
– konference OSN o životním prostředí a rozvoji, která se konala
v Riu de Janeiru v červnu 1992.
Krizový management
– proces rozhodování zda a jak zvládnout rizika. Veřejný krizový
management vyžaduje zvážení právních, ekonomických a behaviorálních
faktorů, stejně jako faktorů životního prostředí a důsledků na
lidského zdraví každé volby managementu. Management nebo snaha o
zvládnutí rizik může zahrnovat regulativní nebo neregulativní
reakce. Například, popis rizik pro farmáře, kteří vstoupí na pole po
aplikování konkrétního pesticidu je rizikové hodnocení; ohlašování
návratu standard je rizikový management.
Řádková plodina
– řádky nebo pěstební záhony jsou od sebe dostatečně vzdálené, aby
bylo možné provádět kultivační práce pomocí mechanizací.
Zasolování
– proces, při kterém se zvyšuje obsah soli v půdě. Obvykle se
přisuzuje zavlažovacím metodám a často tento proces učiní půdu pro
pěstování nepoužitelnou.
Ochrana půdy
– ochrana půdy opatrným hospodařením, aby se zabránilo fyzické
ztrátě erozí a vyhnulo se chemickému poničení (tj. udržet úrodnost
půdy).
Péče o půdu –
rozmanitá škála metod operací s ohledem na půdu, které napomáhají
produkci rostlin; obvykle jsou plánovány tak, aby byly zaručená
udržitelnost výnosu v budoucnosti.
Půdní profil
– vertikální průřez všemi složkami půdního horizontu, od povrchu
k relativně nepozměněnému matečnému substrátu.
Kvalita půdy (zdraví)
– půdní kvalita bere v úvahu měřítka spojená s jak produktivitou
nutnou pro plodiny, tak faktory životního prostředí.
Struktura půdy
– seskupování individuálních půdních částic do sekundárních jednotek
agregátů či granulí.
Půda
– přirozený, nekonsolidovaný, minerální a organický materiál, který
se vyskytuje na povrchu země; je to prostředí pro růst rostlin.
Stres
– fyziologický stav, obvykle postihuje chování, produkováno
nepřiměřeným tlakem životního prostředí nebo tlakem psychologickým.
Udržitelné zemědělství
– termín udržitelného zemědělství znamená integrovaný systém
rostlinné a živočišné produkce se specifickým užitím, které bude
dlouhodobě:
-
uspokojovat lidskou potřebu potravy a vlákniny;
-
zvyšovat kvalitu životního prostředí a základnu přírodního zdroje,
na němž závisí agroekonomie;
-
nejefektivněji využívat neobnovitelné zdroje a zdroje z farmy a
přirozeně je integrovat tam, kde to bude vhodné;
-
biologické cykly a kontroly;
-
udržovat ekonomickou životaschopnost činností farmy;
-
zvyšovat kvalitu života pro farmáře a společnost jako celku.
Trvale udržitelný rozvoj
– ekonomický rozvoj, který bere v úvahu důsledky ekonomické aktivity
na životní prostředí a je založen na využívání zdrojů, které mohou
být nahrazeny nebo obnoveny a nikoli zničeny.
Městské pozemky
- oblasti tak pozměněné nebo přestavěné městskými díly nebo
stavbami, že nelze provést identifikaci půdy
Odpad
– jakákoli látka, pevná, tekutá nebo plynná, která je nepoužitelná
pro organismus systému, který ji produkuje.
Odpadové hospodářství
- soubor činností včetně sběru, selekce, transportu, zpracování,
znovu užití nebo uložení odpadů v přírodních nebo technických
rezervoárech s cílem ochránit životní prostředí.
Plevel
– rostlina na nepatřičném místě, taková, která se vyskytuje na
nežádoucím místě nebo ve vodě, která byla narušena lidskou činností,
nebo na zkultivovaném pozemku, kde rostlina čerpá živiny, vodu,
sluneční záření nebo jiné zdroje z kultivovaných rostlin.
Větrolam
– překážka postavená z vysázených stromů na březích rezervoárů
navržena tak, aby zarazila rychlost větru poblíž vodních hladin, aby
se snížila evaporace/odpařování.
Větrná eroze
– oddělování, přenášení a přemísťování uvolněných částic půdy díky
větru, zvláště v prašných bouřích v suchých nebo semiaridních
(polosuchých) oblastech, kde není odpovídající vegetační podklad
nebo byl odstraněn; dehydratace a abraze půdy způsobená větrem.
Výnos
– Počet bušlů (nebo liber nebo metrických centů), které farmář
sklidí na jeden akr.
|
