|
6. Trvale udržitelné zemědělství: výhody, problémy, výhledy
6.1 Trvale udržitelný rozvoj
Představa trvalé udržitelnosti je stará (Kalopisis, 1999) a
představa trvale udržitelného rozvoje se probírá v mezinárodních
organizacích od roku 1968 (IISD 2002). Nicméně její zavedení v současném politickém
slovníku se objevilo až po zprávě WCED (Světová komise pro
životní prostředí a rozvoj) označené „Naše společná budoucnost“,
která byla vydaná v roce 1987 a nyní je známá jako „Zpráva
Brutlandové“. Tato zpráva obsahuje obecně používaný termín „rozvoj,
který odpovídá potřebám současnosti, ale neohrožuje možnosti
příštích generací pokrýt své vlastní potřeby“. Tento termín je
považován za antropocentrický. Nejrozšířenější známý alternativní
pojem je termín navržený IUCN (Mezinárodní unie pro ochranu
přírody)/UNEP (Program OSN pro životní prostředí) /WWF (Světový fond
na ochranu přírody) v roce 1991 v „Péči o Zemi: strategie trvale
udržitelného života“ , která je považována za eko-centrickou:
„trvalý rozvoj je zlepšování kvality lidského života, ale v rámci
existujících eko-systémů“. Nicméně toto není jediný alternativní
termín, protože jen při pohledu na problematiku zjistíme, že v
různých dobách bylo mnoho jiných výrazů (Rotmans et.al., 1994).
Podle jednoho měření do roku 2000 (GSRMIT) existuje při nejmenším 80
různých vysvětlení „udržitelného rozvoje“.
Zásady Deklarace z Ria upřesňují dimenze trvalého rozvoje. Nejprve
je zde ekonomická dimenze: “právo na (ekonomický) rozvoj musí
být naplněno tak, aby správně odpovídalo na
potřeby rozvoje a životního prostředí současných i budoucích
generací“. Za druhé je zde dimenze životního prostředí:
„ochrana životního prostředí musí být integrální částí procesu
rozvoje a nesmí se s ní zacházet od něj izolovaně“. Za třetí tu je
sociální dimenze:
vymýcení chudoby je „ nutný předpoklad pro trvale udržitelný rozvoj,
aby různé rozdíly byly zmenšeny za různých životních okolností, aby
se vyhovělo potřebám většiny lidí“.
Obrazně vztah trvalé udržitelnosti ke třem dimenzím dříve popsaným
odpovídá tangenciálnímu trojúhelníku, ve kterém každý úhel je
přiřazen jedné dimenzi (Mehra kai Jorgensen, 1997), nebo třem
tangenciálním kružnicím (OECD, 2001a, str.22). Takto jsou zobrazeny
v Grafu 1, kdy úkoly a rozměry, nebo zásady jsou uvedeny u každé
dimenze
(Anonym, 1992; OECD, 2001a).
Poměrně často se používá čtvrtá dimenze, zvláště pro stanovení
ukazatelů hodnocení rozvoje směrem k trvalé udržitelnosti (UN,
2000b). Tato dimenze obsahuje ty prvky (zmiňované v Deklaraci z
Ria), které jsou prokázanými výsledky politických opatření, jako:
-
dokončení politických programů (integrace 3 dimenzí),
-
posílení vnitřních schopností státu,
-
rozvoj, nastavení, šíření a převoz technologie a vědy, včetně nových
a inovovaných technologií,
-
poskytování potřebných informací lidem,
-
mezinárodní smlouvy a spolupráce,
-
formy samosprávy a úloha civilní společnosti,
-
legální rámec,
-
účast na společných akcích,
-
pohotovost čelit pohromám.
6.2 Trvale udržitelné zemědělství
Existuje příliš mnoho definic trvale udržitelného zemědělství;
nicméně neexistuje jeden obecně přijatelný termín (Harwood, 1990).
Hranice zemědělského systému nejsou jasně definované mezi
zainteresovanými stranami. Celkový pohled na systém může být udělán
v různých rovinách a v různých obdobích (Wolfert 2002, str. 22).
„Průmyslové zemědělství“, podle úkolů, které si stanovilo, a vlivů
na životní prostředí nemůže být cestou vedoucí k trvale udržitelnému
vývoji. Trvale udržitelné zemědělství musí být založeno na
obdělávání půdy schopném naplnit v delší době, místně, individuálně
nebo kolektivně tři základní funkce, které se týkají zemědělců a
chovatelů dobytka.
-
Ekonomickou funkci: to znamená výrobu zboží a služeb, které přímo
nebo nepřímo podporují vytvoření zemědělského povolání
-
Sociální funkci, která je spojena s hospodařením s půdou, v tomto
ohledu podporuje zemědělce a ukazuje cenu zemědělství jako
speciálního kulturního dědictví.
-
Ekologickou funkci, která je vyjádřena zachováváním životního
prostředí a zemědělské krajiny.
Trvale udržitelné zemědělství podle výše zmíněných funkcí je
charakterizováno následujícími hodnotovými úkoly: sociální
spravedlností, právem na zaměstnání, využíváním zemědělské půdy,
ochranou životního prostředí a biodiversity (CFDD,1996).
Proto se nabízí následující otázka: Jakým způsobem může trvale
udržitelné zemědělství zvládnout problémy, které již v životním
prostředí existují, pomocí zemědělských činností? Odpověď je
jednoduchá, protože trvale udržitelný rozvoj musí najít cesty, jak
zvýšit kapitál na jedné straně a jak chránit přírodní zdroje na
druhé straně, což je fakt, který předjímá dynamický rozvoj
technologie právě tímto směrem. Proto trvale udržitelné zemědělství
je otázkou politické volby, v oblastech výroby a spotřeby a
technologického pokroku
(Loumou, 1999). Konečně trvale udržitelné zemědělství vzbuzuje na
různých úrovních pochybnosti o předchozích strategiích vývoje.
Takové příklady jsou opatření týkající se systému výroby, činnosti
pro místní rozvoj, který je založen na hesle „lidé-místo-výrobek“,
biologické nebo dokonce integrované zemědělství.
6.3 Organické zemědělství
6.3.1 Co je organické zemědělství?
Organické zemědělství je výsledek teorie a praxe od počátečních let
dvacátého století, který zahrnuje řadu alternativních metod
zemědělské výroby, zvláště v severní Evropě.
Byla zde tři důležitá hnutí:
-
Bio-dynamické zemědělství, které se objevilo v Německu inspirované
Rudolfem Steinerem
-
Organické zemědělství, které má původ v Anglii na základě teorií
vyvinutých Albertem Howardem v jeho Zemědělském testamentu – Agricultural Testament (1940 )
-
Biologické zemědělství, které rozvinuli ve Švýcarsku Hans-Peter
Rush a Hans Müller
I přes vitalitu těchto hnutí organické zemědělství zůstalo v Evropě
nerozvinuto po mnoho let.
V průběhu padesátých let hlavním cílem zemědělství bylo dosáhnout
zlepšení v produktivitě, aby byla uspokojena momentální potřeba
potravin, a pozvednout míru soběstačnosti v Evropském společenství.
Ale do konce šedesátých let a zvláště v sedmdesátých letech se
stávalo organické zemědělství důležitější a důležitější. To
odpovídalo vynořujícímu se zájmu o ochranu životního prostředí. V
posledním desetiletí dvacátého století se doslova rozletělo. Nejen
že spotřebitelé byli více informovaní o organických výrobcích, ale
politika, která ovlivňovala organické zemědělství, se stala klíčovým
momentem pro mnoho politických činitelů v zemědělství.
Podle Kodexu Alimentarius1 ´Organické
zemědělství je založeno na holistických systémech řízení
výroby, které rozšiřují a podporují
zdraví agro-ekosystému, včetně biodiversity, biologických cyklů a
půdní biologické aktivity. Zdůrazňuje využívání pracovních postupů
hospodaření před využíváním mimo-zemědělských informací, a počítá s
tím, že oblastní podmínky vyžadují místně upravené systémy. To je
doplněno používáním, kde je to možné, kulturní, biologické a
mechanické metody, jako protikladu k syntetickým materiálům, aby se
naplnila kterákoliv specifická funkce uvnitř systému. Pokyny v
Kodexu upřesňují, že organický systém je navržen tak, aby:
-
rozšířil biologickou diversitu v rámci celého systému;
-
zvýšil biologickou aktivitu půdy;
-
udržoval dlouhodobou úrodnost půdy;
-
recykloval odpad rostlinného i živočišného původu tak, aby se
výživné látky vracely zpět do půdy, a tak minimalizoval užívání
neobnovitelných zdrojů;
-
závisel na obnovitelných zdrojích v místně organizovaných
zemědělských systémech;
-
podporoval zdravé využití půdy, vody a vzduchu a současně
minimalizoval všechny formy znečištění, které mohou vznikat při
zemědělských činnostech;
-
zacházel se zemědělskými výrobky s důrazem na pečlivé metody
zpracování, aby se dosáhlo organické integrity a důležité kvality
výrobku ve všech stádiích;
-
byl vytvořen na všech existujících farmách během období přestavby –
konverse, jejíž vhodná délka je určena faktory vztahujícími se k
místu, jako je tradiční využití půdy a typ plodin a dobytka, které
zde budou.
Cíle organického zemědělství jsou totožné, ať máme na mysli
rostlinnou nebo živočišnou výrobu: zahrnují využívání výrobních
metod, které neničí životní prostředí, ohleduplnější využití
krajiny, zájem o prospěch zvířat a dosažení zemědělských výrobků
vysoké kvality.
6.3.2
Mezníky v historii organického zemědělství v Evropě
-
1924 počátky organického zemědělství v Německu spojené s přednáškou
Rudolfa Steinera o bio-dynamickém zemědělství; ve třicátých a
čtyřicátých letech byly založeny první bio-dynamické společnosti v
Evropě (´Demeter´)
-
1930 – 40. léta Dr. Hans Mueller činný ve Švýcarsku
(organicko-biologické zemědělství, které je nyní nejběžnějším
způsobem organického hospodaření v německy-mluvících zemích,
reprezentované ˇBiolandˇ a ˇBioSuisse´)
-
1946 Společnost půdy založená vUK Lady Eve Balfour (organické
zemědělství )
-
1972 Mezinárodní federace hnutí v organickém zemědělství (IFOAM) je
založena
-
1973 Výzkumný ústav organického zemědělství (FiBL) je založen ve
Švýcarsku, nyní největší organický výzkumný ústav ve světě
-
1975 Nadace pro ekologii a zemědělství (SOEL) založená v Německu
-
80. léta 20.století založena většina organických asociací a
organizací
-
1990 první veletrh Biofach se koná v Německu, nyní největší veletrh
bio-výrobků na světě
-
1991 IFOAM- Oblastní skupina Evropské unie
založena
-
1991 Nařízení EU 2078/92 vydané v Úředním věstníku Evropské unie
podporuje organického zemědělství a zaručuje je téměř ve všech
zemích Evropské unie od roku 1994 (nyní podle EU nařízení
1257/1999)
-
1992 První akční plán pro organické zemědělství vydán v Dánsku
-
1999 Vydány standardy globálního kodexu Alimentarius o organickém
zemědělství
-
2000 Agenda 2000 implementovala zahrnující pokračování plateb podle
místa a další podpůrná opatření organického zemědělství (Nařízení o
zemědělském rozvoji č. 1257/1999)
-
2002 leden, BSE (Nemoc šílených krav) - krize v Evropě vedoucí k
posunu postojů ve prospěch organického zemědělství
-
2001, květen, Kodaň: první kroky k Evropskému akčnímu plánu pro
organické zemědělství
-
2003 byla otevřena řada výzkumných projektů spojených s organickým
zemědělstvím jako ohlas na první výzvy Šestého rámcového programu
6.3.3 Nařízení EU o organickém zemědělství
Nařízení Rady (EHS – Evropské hospodářské společenství) č. 2092/913, o bio-produkci zemědělských
výrobků a o údajích odkazujících na zemědělské produkty a
potraviny, bylo přijato v červnu 1991. Cílem tohoto nařízení bylo
vytvořit harmonizovaný rámec pro výrobu, značení a kontrolu
zemědělských výrobků a potravin, aby se podařilo zvednout důvěru
spotřebitele v tyto produkty a aby byla zajištěna čestná konkurence
– soutěž mezi výrobci.
Toto nařízení bylo novelizováno následujícími zákony4:
-
Nařízení Rady č. 2083/92/EEC ze 14. července 1992 [Úřední věstník L
208 z 24.07.1992]
-
Nařízení Rady č. 1468/94EC z 20. června 1994 [Úřední věstník L 159 z
28.06. 1994]
-
Nařízení Rady č. 1935/95/EC z 22.června 1995 [Úřední věstník L 186 z
05.08. 1995]
-
Nařízení Rady č. 1804/1999/EC z 19. července 1999 [Úřední věstník L
222 z 24.08. 1999]
-
Nařízení Komise č. 223/2003/EC z 5. února 2003 [Úřední věstník L
031 z 06.02. 2003]
-
Nařízení Komise č. 599/2003 z 1. dubna 2003 [Úřední věstník L 85 z
02.04. 2003].
1 Kodex
Alimentarius je sada měřítek na maximum chemických zbytků, která
byla navržena výborem ustanoveným Food and Agriculture
Organisation ( FAO) – Organizací pro potraviny a zemědělství a World
Health Organisation – Organizací pro světové zdraví.
2 Pokyny pro výrobu, zpracování, označení štítkem a marketing
organicky vyrobených potravin, Codex Alimentarius, CAC/GL
32,1999,point 7
3
Nařízení Rady č. 2092/91/EEC z 24. června 1991, o organické výrobě
zemědělských produktů a údajích odkazujících na zemědělské produkty
a potraviny [Úřední věstník L 198 z 22.07.1991]
4
http://europa.eu.int/scadplus/leg/en/lvb/I21118.htm
|
Zákon
|
Datum vstupu
v platnost |
Konečný termín pro implementaci
v členských státech
|
|
Nařízení (EEC) č.
2092/91 |
22.7.1991 |
Datum přihlášky pro výrobky
5, 8(1) a 11(1):
22.07.1992;
konečný termín pro schválení výrobků obsahujících látky, které
nejsou na seznamu v přílohách: 22.07.1992 pro Přílohu II,
a 12 měsíců po jejím datu vstupu
v platnost pro Přílohu VI.
|
|
Nařízení (EEC) č.
2083/92 |
24.07.1992
|
24.07.1992
|
|
Nařízení (EC) č.
1468/94 |
28.06.1994
|
Datum přihlášky:
01.07.1994.
|
|
Nařízení (EC) č.
1935/95 |
12.08.1995
|
12.08.1995 |
|
Nařízení (EC) č.
1804/1999 |
24.08.1999
|
Datum přihlášky:
24.08.2001; 24.08.1999: zákaz používání geneticky
upravovaných organismů nebo výrobků z nich odvozených, a jistá
ustanovení ohledně značení bio-produktů a pravidel a zásad bio-
výroby /organické výroby/
|
|
Nařízení (EC) č.
223/2003 |
26.02.2003
|
06.09.2003 |
|
Nařízení (EC) č.
599/2003 |
22.04.2003
|
22.4.2003 |
6.3.4 Evropský akční plán pro potraviny a zemědělství
Pracovní verze dokumentu Evropské komise: Analýza možnosti
Evropského akčního plánu pro bio-potraviny a organické zemědělství
[SEC (2002) 1368 poslední verze – nevydáno v Úředním věstníku]
Tento dokument nabízí podklad pro detailnější konzultaci členským
státům a zainteresovaným stranám, ale také veřejnosti, a díky
internetovým stránkám možnost získat komentáře veřejnosti. Tato fáze
konzultací skončí veřejnou diskusí na jaře roku 2003.
Ve druhé fázi, na základě získaných informací a dat, které Komise
předloží Radě před koncem roku 2003 návrhy týkající se doplňkových
opatření, která by mohla být přijata do Evropského akčního plánu
pro bio-potraviny a organické zemědělství.
Tento pracovní dokument, kolem kterého vznikla diskuse, vyjadřuje
detailně cíle vývoje organického zemědělství v Unii a pokouší se
zjistit, jestli nejsou překážky v průběhu výroby a marketingu
bio-produktů.
Uvádí důvody pro používání povinného loga Společenství pro
bio-produkty, zvláště aby byl umožněn obchod se zeměmi mimo Unii.
Logo by bylo umístěno na dovážené výrobky odpovídající výrobkům
Evropské unie (EU).
Probírá opatření Společné zemědělské politiky (CAP), která by mohla
podpořit rozvoj organického zemědělství
Konečně poukazuje na fakt, že výzkum organické výroby by měl být
urychlen, a dovolává se potřeby organizovat sladěné kontroly na
úrovni Společenství.
Podrobně vypadají jednotlivé body pracovního dokumentu takto:
-
rozvoj různých systémů prodeje výrobků organického zemědělství a
podporování jejich provozu;
-
vytipování ekologicky citlivých oblastí s možností organického
zemědělství;
-
podpora výměny technických informací mezi zemědělci;
-
zajištění, aby Společná zemědělská politika (CAP) pomáhala
rozvíjet organické zemědělství;
-
zaručení pravosti výrobků organického zemědělství;
-
zaručení širšího užití daného evropského loga;
-
sladění experimentálních metod, kontrolních postupů, dozoru a
autorizace výrobců, dále zajištění účinné spolupráce mezi všemi
účastníky inspekčního systému, včetně inspekcí Společenství;
-
využívání standardizovaných postupů, které zaručí, že dovezené
výrobky odpovídají pravidlům ukládajícím čestnou konkurenci s
výrobky Společenství, ale také závazkům EU k rozvojovým zemím;
-
založení orgánu, který bude vydávat nezávislé, autorizované a
jasné názory na výrobní metody, látky, atd., které mohou být
přijaty, aniž by se porušila pravidla platící pro organické
zemědělství;
-
pravidelnější sběr a oznamování oficiálních statistických údajů o
výrobě, spotřebě a výměně (vývoz a dovoz Společenství);
-
účinně financovaný výzkum organického zemědělství: kvalita
výrobků, vývoj nových výrobků a výrobních metod, trvalá
udržitelnost životního prostředí, komparativní studie výrobků
organického zemědělství a tradičního zemědělství.
Očekává se, že Evropský akční plán pro potraviny a zemědělství bude
předložen v první polovině roku 2004 a mohl by to být pozitivní
motiv pro přistupující země a pro pokrokovější členské státy EU,
aby se daly cestou organického zemědělství. |
