A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M|N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

Agro-ekosystém - ekosystém vytvořený člověkem za účelem zemědělského hospodaření a uspokojování svých vyživovacích potřeb.

Je to otevřený systém, tj. komunikuje s vnějším prostředím, s kterým si vyměňuje hmotné látky i energii. Obvykle je uměle posilován vstupy (voda, chemikálie) a poskytuje výstupy ve formě produkce zemědělského zboží.

Agroturistika – turistické aktivity provozované ve venkovských osadách a vesnicích, jejich ústředním bodem (cílem) je farmář a posílení jeho ekonomických aktivit. Obvykle jsou spojené s pobytem turistů ve venkovských osadách a s jejich částečnou účastí na běžných venkovských/farmářských aktivitách.

Bio-kulturní rezervy – tento termín poprvé použil Daniel Janzen pro označení národních parků a chráněných území, ve kterých jsou místní obyvatelé plně zapojeni do uskutečňovaných řídících a vzdělávacích aktivit.

Nosná kapacita - maximální přípustný počet osob nebo jedinců určitého druhu, při tomto počtu si dané životní prostředí může natrvalo zachovat svou specifickou charakteristiku.

Populace, která může udržovat daný region/lokalitu, aniž by zároveň v nějakém směru snižovala jeho/její hodnotu.

Celkový počet obyvatel, který může podporovat daný region/lokalitu na základní úrovni přežití.

Kulturní dědictví/krajina – vztahuje se na památky [architektonické, starověké, místa historického významu, výjimečné přírodní útvary, lidmi utvářenou krajinu], které mají z pohledu historie, umění, vědy, etnologie, antropologie či estetiky celosvětově uznávanou hodnotu.

Degradace (zhoršování, klesání) – jakákoli změna životního prostředí způsobená lidskou aktivitou, jenž se nepříznivě odráží na ekologické rovnováze, kvalitě života a zdraví obyvatel, na historickém a kulturním dědictví či na estetických hodnotách.

Ekonomická životaschopnost – rozvinuté, ale šetrné, produktivní a citlivé využívání zdrojů [hmotných, ekonomických, lidských], zboží, institucí a služeb. Je založeno na podrobných znalostech a zahrnuje v sobě, v rámci možností, také řízení odpadového hospodářství a odhad celkových nákladů a zisků, včetně těch, které nejsou zpeněžitelné.

Eko-systematický přístup – plánování strategií, programů a funkcí, které berou v úvahu jedinečné a elementární charakteristiky každého ekosystému, a zároveň uznávají vzájemnou závislost společenských, ekonomických a ekologických systémů.

Ekoturistika – takový druh turistiky, který odpovídá (je v souladu s) potřebám společnosti, životního prostředí a hospodářství dané lokality - jenž přibližuje člověka přírodě a tradičnímu způsobu života.

Rovnocenná distribuce – znamená spravedlivé sdílení nákladů i přínosů lidské činnosti mezi jednotlivci.

Následující dva prvky jsou spravedlivě sdíleny mezi generacemi, v současnosti také mezi jednotlivci a skupinami.

Lidské zdroje – zdroje vytvořené samotným člověkem a jeho společenským životem, např. práce, technologie.

Využití půdy – představuje rozhodující faktor, který určuje zda bude mít určitá oblast zdravé životní prostředí či ne.

Obecně, využívání půdy může být řízeno tak, že bere v úvahu lidské zdraví, estetiku, čistotu vody a ovzduší a celkovou rovnováhu ekosystémů.

Životní standard – kvalita života nebo její úroveň, při které jsou uspokojeny některé základní potřeby. Dosud jsou používány velmi různorodé ukazatele, jenž mají tuto veličinu nějakým způsobem měřit (dětská úmrtnost, délka života, ekonomické ukazatele – např. HDP,…).

Místní lidský potenciál – jednotlivci a sociální skupiny, které žijí a pracují spíše ve společenské rovině než v centru politického dění.

Místní autority – úroveň státní správy (obce, města, regionu), která je blíže běžnému občanovi.

Nevládní organizace – nezisková organizace či sdružení, která/é je zřízeno mimo rámec statutární politické struktury a jejímž/jehož účelem je dosažení specifických cílů (např. ochrana životního prostředí) nebo podpora zájmů určitých sociálních skupin (místních/původních obyvatel, osob se zvláštními potřebami atd.). Aktivity těchto organizací se mohou týkat výzkumu, šíření informací, vzdělávání, sociální práce nebo dokonce právní podpory, formování lobistických skupin atd.

Velikost nevládních organizací se velmi liší, od malých sdružení v rámci obcí a komunit k obrovským organizacím s celonárodní či mezinárodní působností (např. Greenpeace).

Rozvoj venkovského prostoru – je významnou součástí jakékoliv aktivní rozvojové politiky. Jedním z negativních efektů expanze obchodních center je ničení venkovské krajiny. Organizace, které se zaměřují na udržení a posílení venkovských oblastí ve skutečnosti pracují pro životaschopnější společnost.

Udržitelnost – takový způsob práce a života, který je v souladu se současnými společenskými, ekonomickými i ekologickými potřebami, a zároveň nikterak neohrožuje blaho budoucích generací.

Takové využívání ekosystémů, které zabezpečuje prospěch a přínos nejen nám, ale také budoucím generacím.

Trvale udržitelný rozvoj – vyžaduje změnu ve vyspělosti hospodářské expanze; zboží a služby musí být produkovány v procesech, které jsou ekologicky šetrné a ekonomicky dlouhodobě životaschopné. To bude vyžadovat racionálnější používání zdrojů, udržitelný management obnovitelných zdrojů, a také odhad a zohlednění všech vnějších a vedlejších ekonomických efektů, které s sebou přináší export, výroba, distribuce, spotřeba a dostupnost zboží.

Terciární sektor -  sektor hospodářství, který nabízí služby a informace.